Uvědomujete si, co jste způsobili? Tři sta lidí jen postává.
Začátek směny vypadal klidně. Skladníci nastoupili na své pozice, připraveni zásobovat linky materiálem. Jenže jejich terminály zůstávaly prázdné – žádné instrukce, žádné seznamy komponent, nic.
Mistři ve skladu předpokládali, že linky jsou zatím dostatečně zásobené a není potřeba dodávat další komponenty. Tolerovali proto uvolněnější náladu skladníků, kteří se místo obvyklého shonu pohybovali mezi regály spíše laxně, někteří posedávali a povídali si. Atmosféra připomínala spíš přestávku než plnou směnu.
Jenže kolem deváté hodiny přišel první zádrhel: dělník na jedné z linek stiskl tlačítko STOP.
Jeho zásobník s komponenty byl prázdný.
„Proč jsi to zastavil?“ vyjel na něj jeho vedoucí úseku.
„Nemám žádné díly. Nikdo nás nezaváží,“ bránil se dělník.
Vedoucí zamířil do skladu a uviděl obraz, který ho okamžitě vytočil. Skladníci posedávali, někteří se smáli, jiní jen netečně přihlíželi, jak se nic neděje.
Vybouchnul:
„Proč nezásobujete linku?
Kvůli vám stojí výroba!
Co se tady sakra děje?!“
Skladníci jen rozpačitě pokrčili rameny:
„Nemáme žádné pokyny.
Systém nic neposílá.
Nevíme, co která linka potřebuje.“
Napětí se přelilo na IT oddělení. Tři administrátoři seděli u monitorů a horečně hledali chybu.
Nebyl to ale rychlý úkol – museli otevřít několik různých systémů, porovnávat výsledky, procházet stovky logů, které se všechny tvářily, že jsou v pořádku.
Každý nový log vypadal stejně – řádky plné technických hlášek, které by nezkušenému oku nic neříkaly.
Věděli, že někde je ten jeden kritický proces, který spadl, ale najít ho mezi tisíci záznamy bylo jako hledat jehlu v kupce sena. A trvalo to dlouhé tři hodiny.
Atmosféra na IT byla dusná. Ruce se jim třásly, když přepínali mezi okny. Každou chvíli někdo bouchl do stolu nebo nahlas zaklel.
Byli naštvaní – nejen na systém, ale i na sebe. Dobře věděli, že všechny procesy by měli mít pod dohledem. Jenže to není v lidských silách – muselo by jich být třikrát víc, aby dokázali všechno kontrolovat včas. Takto byli odkázáni na ruční dohledávání a věčné hašení požárů.
Během těch hodin se u jejich kanceláře vystřídali snad všichni – ředitel výroby, generální ředitel, obchodní ředitel.
Jeden se snažil radit, další jen křičel: „Uvědomujete si, co jste způsobili? Jděte se podívat do výroby – tři sta lidí jen postává, stroje stojí, a je to kvůli vám! Na prémie zapomeňte!“ ajťáci se potili pod obrovským tlakem, zatímco kolem nich proudili naštvaní manažeři.
Až na začátku odpoledne se jim podařilo problém odstranit. Instrukce naskočily do terminálů, skladníci se rozběhli a linky se znovu rozjely.
Jenže škody už byly napáchány – půlden výroba stála, stovky lidí se jen bezmocně poflakovaly po hale a firma musela vyhlásit mimořádnou sobotní směnu, aby vůbec dohnala ztrátu.
Jména jsme vynechali, ale pokud se v tomto příběhu poznáváte, pravděpodobně máte stejný problém.
Výpadky IT nejsou otázkou jestli, ale kdy. Rozdíl je v tom, zda je dokážete předvídat a rychle vyřešit.
Ozvěte se nám a domluvte si bezplatnou konzultaci s Qeediem.
